V prostorech šumperského divadla se vpodvečer 9. září otevře výstava chrudimského malíře Petra Lichtenberga. Lichtenberg začal malovat v letech 2012−2013, kdy zcela přehodnotil svůj životní styl, roli sportu v něm začalo hrát umění, konkrétně malba. Velmi rychle se naučil precizně odpozorovat skutečnost a na plátně trpělivě vybudovat dojem plasticity, průhlednosti, drsnosti či pevné, měkké nebo hrubé matérie.

Sklenice na jeho obrazech vystupují z tmavého pozadí, jako by byly jen přeludy. Malba objevuje transparenci skla. Sklo, ač sotva viditelné, je pevnou součástí naší každodennosti. Nebo spíše svátečnosti, baterie tenkého skla na stole je vyrovnána a připravena k oslavě. Se sklem přirozeně spojujeme cinkavý zvuk, stejně jako s mořskými vlnami se nám v mysli ihned propojí pravidelný rytmus zvuků vodní masy. A právě moře je další velkou výzvou pro Lichtenbergovu touhu po perfekci, vlastní odedávna realistickým malířům.

Pracuje akrylem na plátně, k inspiraci si vybírá fotografie, které upravuje, kombinuje, takže výsledek odpovídá více autorově představě, již nosí v mysli, než původnímu fotografickému záznamu. Vychází z fotografického vidění. Jsme tímto technickým vynálezem devatenáctého století už natolik ovlivněni, že vnímáme svět skrze to, jak vypadá na fotografiích, i když dobře víme, že fotografie dokáže realitu občas k nepoznání zdeformovat.

Zájem o to, jak lidé žijí, eskaloval v holandském baroku masivní oblibou malířského žánru zátiší. Na obrazech bohatě prostřených stolů nikdy nevidíme lidi, seznamujeme se s nimi skrze předměty, které používají. Kromě lesku věcí nás zřejmě baví pátrání po smyslu namalovaných objektů, a zvažování, jací lidé tyto předměty vlastní. Jak se od nás samých liší, čím se nám podobají.

Petr Lichtenberg maluje povrch, zajímá se o struktury a materiály. Fascinován technologií malby objevuje způsob, jak vystihnout průhledný lesk skla, orosená jablka, voňavé pomeranče, staré dřevo, lesní mech, jehličí i tříštící se mořské vlny. Svět malby je tichý, přesto někde vzadu zaslechneme jemné zacinkání vinných sklenic, šumění větví a pěnivý dopad kapek na vodní hladinu.

Malíř autodidakt Petr Lichtenberg se narodil roku 1970 v Chrudimi. Vystudoval elektrotechnickou průmyslovku v Pardubicích, většinu života se zabýval počítači. Ve volném čase sportoval, běhal maraton a skládal test přežití při triatlonu. V roce 2012 musel zcela přehodnotit priority a sport vyměnil za umění. Pracuje akrylem na plátno a vystavuje a prodává obrazy od roku 2015. Zúčastnil se víc jak tří desítek výstav jak v Čechách tak v zahraničí.