Slovo režiséra:

Inscenací Pochodeň č. II jsme se zaměřili na osobnost Jana Zajíce a jeho čin v kontextu tehdejší i současné doby. Ve chvíli, kdy se u nás i v zahraničí koná demonstrace za demonstrací a naše demokracie se zdá být ohrožena, je třeba stále víc myslet na hrdiny, kteří za ni bojovali a uvědomili si, že má smysl vytrvat a nevzdát se.

Často nám uniká, že postavy, o kterých se učíme ve školách, byly skuteční lidé a žily skutečné životy. Stává se z nich jakýsi pojem, který je pak skloňován ve všemožných, mnohdy i nevhodných, případech. S tímto problémem se potýká i jméno Jana Zajíce a Jana Palacha. Jan Zajíc to má poněkud složitější, protože na ty druhé se tak trochu zapomíná… Proto také název Pochodeň č. II, což je dnes již skoro pseudonym Zajícova jména. Je v něm jakási rozmlženost, anonymita, odosobnění. Cílem této inscenace je vytrhnout postavu Jana Zajíce z učebnic dějepisu a postavit ji na jeviště jako člověka z masa a kostí, jako člověka, který opravdu žil. Vždyť, nebudeme-li si uvědomovat svoji minulost, jak můžeme věřit v lepší budoucnost?

Štěpán Gajdoš

scénář: Kolektiv divadla Šumperk

režie: Štěpán Gajdoš

účinkují: Ladislava Jančíková, Kryštof Grygar, Martin Zahálka

seznam písní použitých v inscenaci:

Imagine Dragons - Believer

The White Stripes "The Hardest Button To Button”

George Michael - Freedom! '90

David Bowie - Heroes

Pink Floyd - High Hopes

V inscenaci jsou použity básně Jana Zajíce.