První „velká“ premiéra sezóny představí na jevišti Divadla Šumperk klasiku české literatury. Jedna z nejvýznamnějších básnických sbírek české historie, Erbenova Kytice, se již dočkala několika divadelních zpracování, zřejmě nejznámější úprava pochází z pera Jiřího Suchého. Pro šumperské divadlo ovšem vzniká zcela nová a originální adaptace.

Nepůjde o vyčerpávající převyprávění všech Erbenových balad, sebraných do známé knihy. Na to by jeden večer ani nemohl stačit. Na jevišti se zhmotní jen některé, např. Poklad, Vodník, Polednice, Svatební košile nebo Dceřina kletba. Všechny budou zastřešeny jedním příběhem, který diváky provede celým ročním cyklem – začínat i končit bude o Velikonocích. Jsou to osobní příběhy a intimní dramata, jejichž atmosféra evokuje českou, nebo ještě lépe slovanskou kulturní a národní tradici a původní pohanské mýty. Balada umožňuje přinést do příběhu nadpřirozené bytosti, jichž je slovanské bájesloví plné. Ty člověku většinou škodí, uvádějí jej do neštěstí a svádí ke hříchu. Dalším důležitým motivem je úloha matky, udržovatelky rodu. Skoro v každé básni je ústřední postavou žena. Soubor čerpající z lidových pověstí, který poprvé vydal Erben v roce 1853, se určitým způsobem dotýká viny a trestu nebo porušení mravního řádu apod. Forma jednotlivých balad zároveň čerpá z rytmu lidových písní.

Hudební složku pro šumperskou inscenaci vytvoří držitel několika významných ocenění za scénickou hudbu Petr Hromádka. Režii bude mít Ondřej Elbel.

recenze: 

Jesenický a šumperský deník, pondělí 29.9.2008

Kytice přinesla do Divadla Šumperk svěží vítr

Šumperk – Svěží vánek začíná protahovat probouzející se Divadlo Šumperk. Prvním náznakem toho, že vzduch v zakonzervované budově se začíná pročišťovat, byla zahajovací premiéra letošní sezony Kytice.

Autor: Soňa Singerová

Inscenace, které pro mnohé diváky nezní atraktivně díky tomu, že Erbenovo dílo je na seznamu povinné četby školáků, si díky šumperskému provedení značně napravila reputaci.

Lví podíl na tom mají čerstvé posily souboru Lenka Košťáková (Mrtvého milá), Marie Vančurová (matka), Jiří Bartoň (Polednice), Lukáš Matěj (Václav) a Václav Vítek (Mrtvý milý). Mezi ně však skvěle zapadli i ti, které jsme už na šumperských prknech vídali. Zaujala především Jolanta Balon (Kráska), Olga Kaštická (Krásčina matka), František Čachotský (Zvědavé dítě) a Petr Komínek (Vodník).

Čtěte: Divadlo výrazně omladilo soubor

Pod zdařilou premiéru se podepsala práce Ondřeje Elbela, který inscenaci okořenil zajímavými nápady, nadhledem i jemnými vychytávkami, které oživily jinak temné básnické dílo a především propojením děje jednotlivých balad.

Skvělá byla i hudba Petra Hromádky, jejíž náročnost však někteří aktéři ve svých pěveckých partech intonačně nezvládali. Nepřehlédnutelná byla i scéna Pavla Boráka.

„Konečně něco, na co se dalo dívat. Po dlouhé době se mi nechtělo spát. Tentokrát mi na jevišti nikdo nevadil, soubor je vyrovnaný a máme se v letošní sezoně na co těšit,“ takové ohlasy byly slyšet mezi diváky po představení v sále i kolem šaten.

Pondělí 9.3.2009 Právo, Olomoucký kraj

U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo

V šumperském divadle trefili hřebík na hlavičku s Kyticí Karla Jaromíra Erbena a Venduly Borůvkové 
RECENZE

Komu by neimponovala vůle ke změně. Zažitý řád vede ke stagnaci. 
Proměnu jedni vítají s nadějí, druzí ji vnímají jako trestuhodný zásah do pořádků. Nebojte, není to politická úvaha, jenom otvírání studánek v jedné kritikou takřka opuštěné české scéně – v Divadle Šumperk. 
Vždycky mi bylo trochu líto nepoměru, který vládl v pásmu střední Moravy, oddělujícím ostravskou aglomeraci od brněnské. Zatímco ve Zlíně a Uherském Hradišti radost a pohoda (ve městě obuvi tomu ale také bylo nedávno ještě jinak), v Olomouci operetno bez mladého publika a v Šumperku – tak nějak zemdleno. 
Kritikovi pak najednou narůstají dluhy: v Olomouci Doma u Hitlerů, Mandragora, Maškaráda, v Šumperku Kytice, Hvězdy na vrbě, Matěj Poctivý. A málem změnu prošvihne. 
V královském městě vůli konečně přitáhnout do divadla mladé diváky, pod Jeseníky pak velké omlazení souboru pod vedením ředitele René Sviderského. 
Nejvyšší čas dobýt zpět ztracené varty. I vypravil jsem se nejprve na další scénickou verzi Kytice Karla Jaromíra Erbena v dramatizaci Venduly Borůvkové a v režii Ondřeje Elbla. Kromě dávného originálního Suchého a Havlíkova zcizení v Semaforu – naposledy bravurně realizovaného ostravskou Janáčkovou konzervatoří – stojí za zmínku loutkářské verze v Ostravě nebo Liberci a inscenace v Hradci Králové, v brněnské Polárce a rozhodně právě v Šumperku. Z lásky k opravdovému národnímu pokladu se vyznala nejmladší generace. Na šikmě s průlezy, představujícími jednou jeskyni, podruhé hroby, potřetí svět pod ledem nebo pod hladinou (scéna Pavel Borák), odvíjejí se příběhy lidských neštěstí. Ne vždy poskytl autor možnost k napravení. Už výběr balad voní originalitou: Poklad, Vodník, Polednice, Svatební košile, Štědrý den, Dceřina kletba. Spojovací nití je Poklad, v němž matka příležitost k odčinění chyby nepropásla. 
Leitmotivy šumperské Kytice jsou mrtvé dítě (Polednice, Dceřina kletba, Vodník) a smrt (Svatební košile, Štědrý den). 
A duše čekající na rozhřešení a možnost vstoupit do nebe. Tajemno stvrzuje líčení a kostýmy Kateřiny Bláhové s kontrasty bílé nevinnosti a černého zániku. 
Baladickou atmosféru potvrzuje hudba vynikajícího scénického mága Petra Hromádky. Z herců především Petr Komínek, Václav Vítek a Bohdana Pavlíková. 
Nezůstávají ale za nimi ani Olga Kaštická, Marie Vančurová, Jolanta Balon, Vendula Svobodová, Lenka Košťálková, Jiří Bartoň, Petr Jeřábek a další. V Šumperku – ejhle – uhranutí divadlem. 
Jiří P. Kříž