Doba renesance je dobou, kdy se nejen v umění začínají zvolna vytrácet náboženská témata a čím dál více se objevují náměty, v jejichž centru stojí člověk a jeho osudy (a neřesti). S odklonem od náboženského obsahu souvisí i doba plná převratných změn, zámořských objevů a rozvoji věd přírodních a rovněž věd o člověku. V dramatu byla první známkou změny nová dramatická forma, která sice vycházela ze studií staré latinské literatury (především díla Terentia, Plauta nebo Seneky), ovšem inspirovala se i současným životem. Rozvoj původní italské komedie ovlivnil Bernardo Dovizi da Bibbiena. Svou převratnou komedii Calandria uvedl již v roce 1513. Úspěšně v ní smísil římské a současné prvky.
V Bibbienově hře, zčásti založené na Plautových Menaechmech, vystupují dvojčata různého pohlaví, která dá autor dohromady až poté, co je vystaví komplikované zápletce založené na převlecích a nedovolených milostných pletkách. Tato kombinace tradičního a moderního materiálu posloužila jako vzor pro ty, kteří přišli po Bibbienovi. Odlehčené a pikantní situace poskytly spoustu místa pro lechtivý humor, který zajímal díváky už v šestnáctém století. A zajímá je zcela jistě i dnes.
Režisérka Zoja Mikotová se rozhodla text upravit tak, aby byl přístupnější současnému divákovi. Proto bude inscenace uvedena nikoliv pod původním názvem, ale pod názvem Calandriada.

Osoby a obsazení