12. 10. 2010
V Kulturní rubrice Práva, v sobotu 9. října.
Má se za prokázané, že cestu k severnímu pólu nacvičoval Jára Cimrman v Synalově nad Lomnicí u Tišnova. Je ale je jisté, že sny o velké cestě na sever spřádal jiný slavný rodák Jan Welzl v Zábřehu na Moravě.
Pamětníci si vzpomenou na proslulou Velkou cestu Zdeňka Pospíšila a Petra Scherhaufera v brněnském Divadle Na provázku (1976) s Jiřím Pechou v roli Eskyma. Z jiných, a přece stejných literárních zdrojů proslulého polárníka vyšel Martin Františák. Do Divadla Šumperk přivedl svou hru Eskymo je Welzl!
Severomoravané potřetí uvádějí téma s regionální tematikou. Po Kladivu na čarodějnice a Zániku samoty Berhof tentokrát příběh odlehčený, ale nakonec zamyšlením o touze žít tam, kde se člověk cítí volně a nezávisle, neméně závažný. Říká se tomu hledání identity. Módní, ne vždy ale přesvědčivé. V Šumperku ano.
Pospíšilovi a Scherhauferovi oživlí "Podivuhodní skutkové moravského náčelníka na Zlatém severu" akcentovali kdysi uprostřed normalizace nespoutatelnost fantazie Arctic Bismarca neboli Pojídače medvědů, eskymáckého náčelníka Welzla.
Františák zdůraznil v nové verzi dramatizace záznamů Eskymákových dobrodružství z per lidovkářů Rudolfa Těsnohlídka (připomenutého Revírníkem a jeho ženou), Eduarda Valenty a Bedřicha Golombka (na jevišti zastoupeného Petrem Komínkem) polárníkovy střety se zapšklým čecháčkovstvím, ale i s tupou americkou byrokracií.
Vedle fantaskních polárních kostýmů Marka Cpina odvozených od eskymáckého Šamana (Bohdana Pavlíková) je nejvýraznější složkou inscenace hudba nositele Thálie Norberta Lichého: při Welzlově snění magicky mannitouovská s božím názvukem věčných lovišť, jindy v parafrázích Internacionály ironizující stádnost.
Ondřej Brett v titulní roli po duchu Františákovy koncepce Eskyma nekarikuje, spíše maličko a spravedlivě heroizuje. Ostatně: Kolik jsme měli prezidentů?! Při vstupu TGM do sálu někteří diváci vstávají, tak dobře ho Tomáš Krejčí hraje.
Na druhé straně: Eskymáckým náčelníkem Novosibiřských ostrovů se mohou chlubit – zase jenom Češi!
Jiří P. Kříž, Právo 9.10.2010