Luboš Veselý – host v inscenaci Domeček pro panenky

04. 04. 2011

Rozhovor s hostujícím hercem.

Jako herec se pohybuješ především v Praze a Brně. Víš, co se děje na tzv. oblasti? Věděl jsi vůbec, že je v Šumperku divadlo?

Ano, to jsem věděl už od střední školy. Častokrát jsem tehdy slýchával : „ Ty skončíš v Šumperku..!“ Tehdy v Praze platilo, že jít do zdejšího angažmá je smrt herce. (Ta pýcha!!!) No a před třemi lety i rok následující jsem si šumperské divadlo mohl doslova osahat. Byl jsem zde jako lektor na divadelní dílně.

Točíš seriály, filmy, hraješ v pražských divadlech, v Brně… Jsi dost vytížený. Jak ses k roli v Domečku pro panenky dostal..?

Asi před rokem mi tuhle práci nabídl režisér Ondřej Elbel. Známe se už z dob jeho studií na JAMU. Potkali jsme se spolu v několika jeho brněnských inscenacích. Rozhodování bylo snadné. Nádherný text, zajímavá role, Ondřejova režie a taky ten „šumperský mýtus“, možnost vypadnout z Prahy…to vše hrálo pro to, abych nabídku přijal.

Do premiéry zbývá pár dnů. Jak se ti tu zkouší? Jak se ti v Šumperku žije?

  Ááá! Nepřipomínej mi to! Zkoušení je pro mne náročné, nejde ani tak o pendlování mezi Prahou a Brnem, kde samozřejmě musím dostát svým závazkům, a Šumperkem, ale o samotné zkoušení. Narazil jsem zde na své vlastní mantinely a to je vždy bolestivé pro tělo i pro duši. Ale to je taky jeden z důvodů proč dělám divadlo. Takže jsem šťastný. Po pravdě? Jsem poslední, kdo ještě válčí s textem…Tady jsou znamenití herci! Ondřejova režie je nenápadná a přesná. Všichni Ti lidi, co jsou do toho namočení, dělají svou práci, jak nejlíp umí a to taky není samo sebou. Není to všude.

  V Šumperku prostě žiju. Získal jsem tu přátele a to je nádherný dar. Vím, že se sem budu rád vracet a přeji si, aby nezůstalo „jen“ u Nory. A navíc: mýtus je zlomen. Jestli, kolegové, budete mít možnost a nabídku zde zkoušet, berte ji všemi deseti! 

Jak bys charakterizoval svou postavu v Domečku pro panenky?

  Zkouším roli manžela Nory. Měl by to být vyzrálý muž, ale není. Přestože mu v životě vychází téměř vše, jeho život se mu během chvilky zlomí, zhroutí. Má krásnou, obětavou ženu, tři děti, dům, služku, přítele. Má zajištěnou existenci a důležitý post v zaměstnání. Stává se mocným, neohroženým… Ale to nejdůležitější nemá. Úctu, lásku, pokoru, porozumění, cit… Je to ne-mocný člověk. Kdo za to může? Je možné aby se změnil? Aby se stal zázrak?