Ještě jedna reakce na Berhof

30. 11. 2009

Přinášíme kritiku na naše vystoupení na festivalu České divadlo vysílanou Českým rozhlasem 1.

Odpolední radiožurnál s Jiřím Chumem 23.11.2009 (Český rozhlas 1)

Od cca13:37 kritika Hany Hejdukové

(přepis dialogu)

Chum: Tak které divadlo dnes roznesete na kopytech?

Hejduková: No vůbec nebudu roznášet na kopytech.

Chum: Divadlo Šumperk?

Hejduková: Vydala jsem se do Divadla Šumperk na inscenaci Zánik Samoty Berhof. Viděla jsem ji na přehlídce České divadlo, premiéru měla 7. března letošního roku v režii Petra Štindla.

Chum: Jde o dramatizaci známé novely Vladimíra Körnera?

Hejduková: Přesně tak, mnohý divák ji proto bude porovnávat s filmem, který podle knižního příběhu natočil v roce 1983 režisér Jiří Svoboda. Divadelní zpracování však ze srovnání nevyjde vůbec špatně. Chybí samozřejmě například záběry kruté přírody, ale divák je lehce může dokreslit vlastní fantazií. Hned začátek dramatizace Venduly Borůvkové je navíc působivý. Štindl postavy jednu po druhé staví jakoby před fotoaparát policie, kde se také za zvuku spouště několika větami obhajují. Publikum v dané chvíli asi ne všechny jejich slova pochytí, pochopí, příběh má ostatně teprve před sebou, ale velmi rychle jej tímto způsobem děj vtáhne a začne zajímat. Potom už se příběh odvíjí podobně jako ve filmu či knize.

Chum: Koho režisér do té inscenace (divadelní) obsadil?

Hejduková: Postavu poručíka ztvárnil hostující Igor Bareš, který se sice narodil v Olomouci, ale jinak hraje v Pražském Národním divadle. Dramatizace novely jej zajímala natolik, že nelitoval dojíždění do Šumperku. Zajímavé výkony podaly obě stěžejní ženské hrdinky. Bohdana Pavlíková jako sestra Salome a Marie Vančurová v úloze dětsky naivní Ulriky.

Chum: Jak vypadá scéna? Ponechali tvůrci příběh v té těsně poválečné době?

Hejduková: Ano, i výpravou zůstává v tomto čase v drsných horách na jevišti je konstrukce stavení, dole světnice nahoře půda se slámou, scéna v kostele se odehraje na forbíně stejně jako venkovní sekvence. Kostýmy zasazené do poválečné doby představují jednoduchý oděv venkovanů a uniformy ať již vojenské či církevní v případě jeptišek. Naopak moderním prvkem je četně použitá hudba současné slovinské skupiny Laibach. Ta z představení vyčnívá a přece tam patří. Zpívá totiž německy a v jejich textech se objevují témata jako zrada a svoboda nebo politická, ekonomická, náboženská totalita.

Chum: Takže hodnocení jedna až deset, sliboval jste, že nebudete krutá.

Hejduková: Nejsem krutá, neznám bohužel kontext dalších šumperských inscenací, ale produkce se určitě na pražském festivalu neztratila. A zajímavá je už dramatizací, vůbec výběrem této látky k dramatizaci. Režisér se navíc nebál do příběhu z historie vsadit moderní prvky, což zajímavě rezonuje a navíc se ten příběh odehrává v Šumperku takže i proto byla dobrá tato volba.

Chum: Řekla jste číslo?

Hejduková: Neřekla jsem číslo, neodvažuji se říct číslo, právě proto, že neznám kontext šumperského divadla.

Chum: Ale v zásadě výborné představení.

Hejduková: Kladné hodnocení.

Poslech je možný na www stránkách Radiožurnálu, od cca 37 minuty.